Přemýšleli jste někdy o tom, kde se bere vztek a jaká je jeho úloha? Je skvělým ukazatelem, že se děje něco důležitého v našem systému, ovšem my se snadno chytneme na tolik atraktivní „návnadu“, naštveme se taky a s velkou hrdostí a pocitem oprávněnosti svedeme řízný boj. Aniž bychom si všimli, že jsme minuli příležitost. Příležitost pochopit a přiblížit se.
Pokud chceme, aby v našich interakcích panoval větší klid, chtě nechtě se budeme muset dívat dál, než pouze k emoci vzteku. Možná to bude vyžadovat také dávku trpělivosti, empatie, ochoty naslouchat a být zranitelný.
Přemýšleli jste někdy, proč se rozčilujete? Podle psychologa Daniela Golemana jsou emoce ve své podstatě impulz konat, který v nás zasela evoluce. Vztek způsobuje v našem těle okamžitou reakci, například přísun krve do našich rukou, což historicky mělo usnadnit útok na nepřítele nebo držení zbraně. Náš tep se zrychlí a vyplaví se hormony včetně adrenalinu, aby bylo vytvořeno dostatek energie na ofenzívu. Tělo je prostě připravené k boji. A my taky často nerozmýšlíme ani sekundu a do boje se vrháme.
Vnímáme vztek, ale za ním je mnohem více
Když se zamyslíme nad obrovskou masou ledovce, jeho malá horní část je vidět, ale jeho většina zůstává skryta pod vodní hladinou. Podobně je to s naším vztekem. Když jsme naštvaní, celá řada emocí je v tu chvíli skryta. Je snadné vnímat vztek toho druhého, ale může být obtížnější vidět další vrstvy emocí, které vztek chrání.
Například, David věřil, že jeho problém, je vztek. Když ho žena o něco požádala, kritizoval ji. Neměl své reakce v lásce, ale nemohl si pomoct. Pracoval na své všímavost a zachytil prostor mezi jeho vztekem a jeho reakcemi. Objevil něco zásadního. Ve skutečnosti neměl problém se vztekem, měl pocit, že po něm jeho žena chce nemožné nezvládnutelné požadavky. Namísto toho, aby se snažil vztek potlačit nebo změnit, učil se mu porozumět a přijmout ho. Dařilo se mu tak manželství zlepšit tím, že poznával signály vyvolávající vztek a učil se nastavovat zdravé hranice.
Příběh Davida ukazuje na důležitý koncept. Jak říká doktorka Suzan David, PhD, autorka knihy Emotional Agility: „ Naše skutečné pocity mohou být zprávy, které nás učí věci o nás samých a mohou pomoci pochopit důležité aspekty života a našeho dalšího směřování.“ Pod povrchem vzteku je toho mnohem více.
Vztek jako ochránce naší zranitelnosti
Vztek je často popisován jako druhotná emoce, protože lidé mají tendenci jej používat pro ochranu jejich živých a nezvladatelných pocitů. Pod Davidovým vztekem bylo vyčerpání a pocit, že není dost dobrý pro jeho ženu. A tak ho jeho vztek chránil před hlubokým studem.
Pocity, které vztek takzvaně kryje, mohou být různé – pocit trapnosti, viny, osamělost, vyčerpání, zklamání, strach, žárlivost a další.
Učit se poznat vztek jako ochránce našich jiných pocitů je neuvěřitelné nápomocné. Může to vést k léčivým rozhovorům, které umožní partnerům i dětem jeden druhému lépe rozumět a příště zvládnout situaci jinak.
Tři tipy pro naslouchání vzteku
Jedna z nejobtížnějších věcí v souvislosti s nasloucháním vzteku dítěte nebo milovaného je jeho nasměrování tohoto vzteku na nás, což nutí k obraně. Náš vlastní bublající vztek nás vede do okamžitého boje. Pokud se tak stane, jdeme do slovní bitvy, která většinou končí nedorozuměním a zraněním na obou stranách.
Proto nabízíme tři tipy, pro zvládnutí situace, kdy je vztek na jedné straně přítomen.
- Neberte si nic osobně.
Vztek vašeho partnera nebo vašeho dítěte obvykle není o vás. Je to o jejich základních pocitech. Nebrat si toto osobně však vyžaduje vysokou úroveňemocionální inteligence.
Jedna z cest je být zvědaví, proč jsou vzteklí. Je samozřejmě mnohem jednodušší jít hned do obrany, ale zvědavost a chuť odkrýt a vidět skutečné emoce, které jsou v tu chvíli pod povrchem, přináší mnohem větší sblížení.
- V žádném případě nikomu neříkejte, aby se uklidnil
Tolik oblíbený a častý výrok „uklidni se“ nebo „přeháníš“ říká danému člověku, že na jeho pocitech nezáleží a není přijímán, jak je.
Cílem není změnit nebo opravit partnerovi emoce, jako spíš sedět na jeho ledovci vzteku a pocitů s ním. Komunikujte, že rozumíte a akceptujete jeho pocity.
Pokud to uděláte dobře, vztek vašeho partnera ustoupí a na světlo vystoupí základní emoce. Mimo jiné se bude cítit vyslyšen, což buduje důvěru.
Možná jste vyrůstali v rodině, kde vztek nebyl dovolen a když jej partner vyjadřuje, jste paralyzováni a zmrznete. Nebo se možná snažíte vyřešit jeho vztek za něj, protože vás jeho vztek děsí. Otevřete se plně celému spektru vašich i partnerových emocí.
- Identifikujte překážky, které brání v dosažení cíle
Vztek často stojí v cestě k dosažení cíle. Například, když cíl vašeho partnera je cítit se speciálně na své narozeniny, jeden z členů rodiny nedorazil a jeho to naštvalo. Identifikovat překážku přináší vhled, proč je daný člověk naštvaný a tím i jistý klid a vědomí, že to není naše chyba.
Na konstruktivní diskuzi se vyplatí počkat
Lidé jsou naštvaní z určitého důvodu. Pokud vyvineme úsilí porozumět jim a pobudeme s nimi v dané situaci, nepomůžeme jim pouze lépe rozumět jejich vzteku, ale sblížíme se a posílíme tak náš vztah.
S každou další a další zkušeností se nám bude lépe dařit volit tu správnou cestu komunikace, ve které se partner cítí bezpečně a dovolí si odkrýt i další vrstvy, které vztek zakrývá.
A pokud není možné podívat se na pravý důvod ihned v dané situaci, je úplně v pořádku téma více rozkrýt až později, když afekt pomine.
Autor: Lucie Němcová, Kyle Benson