Začněme otázkou:
Kdy máme pocit, že je nám partner blízký?
- když cítíme, že nás vyslyší a pochopí naše slova, aniž by nám hned přinášel rady co a jak máme dělat
- když se cítíme pochopení v tom, co jsme vyjádřili
- když cítíme empatii ze strany partnera a vnímáme, že i beze slov jsme stále „ve spojení“
- když se můžeme vzájemně dotýkat, nechat se obejmout
- když můžeme volně a bez nepříjemných pocitů navazovat oční kontakt
- když dokážeme spolu „jen být“
- atd.
Určitě si najdete i svoje příklady, kdy se cítíte s partnerem blízcí. Já se chci soustředit na určitou formu blízkosti, kterou lze nejlépe shrnout pojmem intimita.
Ukažme si názorný příklad:
Ona:
„Dneska se cítím zranitelná“.
1. varianta (směrem k partnerovi)
On:
„Můžu pro tebe něco udělat?“
Ona:
„Ano, mohl bys mě obejmout?“
On:
„Ano, pojď ke mě…“
2. varianta – (směrem od partnera)
On:
„Teď nemám čas.“ nebo „Co já s tím.“ nebo „Tak zavolej kamarádce.“
3. varianta – (bez reakce)
On:
„Hmmmm,“ ani nezvedne hlavu od mobilu / počítače / televize.
Cesta k hluboké intimitě s partnerem vede podle Johna Gottmana přes třetí princip, a tím je vstřícnost.
Vzájemná vstřícnost je prvek, který efektivně pomáhá uvolnit prostor „oddělenosti či odcizenosti“. Princip „Buďte k sobě vstřícní, neodvracejte se.“ skrývá povědomí o několika možnostech kontaktu. Při kontaktu s partnerem mám totiž vždy na výběr vydat se pomyslně energeticky či přímo fyzicky třemi směry:
- směrem k partnerovi
- směrem od partnera
- zůstat bez reakce, což je určitá forma míjení se či ignorování
Každý z nás směrem k partnerovi vysíláme signály ke „spojení“, k větší intimitě. Pokud tyto signály partner (nebo v opačném případě my) nechce nebo nedokáže následovat, to znamená volit pohyb směrem k partnerovi, vytváří se mezi námi vakuum.
Toto vakuum může časem získat i chronickou podobu. Po určité době se s tímto vakuem naučíme žít a budeme si držet od partneru odstup. Jako příklad můžeme uvést tabu kolem některých témat, které s partnerem neprobíráme, protože jsme to v minulosti třeba zkusili a narazili jsme na zeď. To nás naučilo, že toto téma raději nebudeme otevírat vůbec. Upřímní k sobě můžeme být ale jen do té míry, nakolik je naše komunikace otevřená.
Dalším příkladem mohou být situace, kdy dáváme najevo svou potřebu fyzického intimního sblížení a partner „nemá náladu“, ale bohužel nám to sdělí necitlivým způsobem. Pokud se to bude opakovat, naučíme se tyto požadavky směrem k partnerovi nevysílat.
Z určitého úhlu pohledu přestane v podobných chvílích proudit energie mezi námi a partnerem a můžeme z toho mít pocit, že jsme ve slepé uličce. Není možné přirozeně následovat svou potřebu blízkého spojení, zároveň nechceme couvnout, když jsme se dokázali otevřít a dojít až sem. Vyčkáváme na svých pozicích a ocitáme se ve vakuu oddělenosti, které nám brání se k druhému přiblížit. Bude-li se takové vyčkávání pravidelně opakovat, může nás to velmi frustrovat. A to platí o to víc, jedná-li se o témata pro vztah klíčová, kde je otevřenost a blízkost naprosto zásadní.
John Gottman díky svým studiím zmiňuje, že oproti běžnému očekávání je nevěra důvodem rozvodu jen z 20-30%. A ve většině případů nevěře předchází právě pocit odcizení, osamocení nebo frustrace z nepochopení. Při milostných aférkách prožíváme energii sbližování a můžeme tak snadno nabýt dojmu, že je to cesta… Ovšem zdaleka ne vždy je ta pravá.
Princip vstřícnosti
Naučit se společně s partnerem vytvářet vzájemnou blízkost je tedy velmi důležité. A právě 3. princip, který bychom mohli ve zkratce nazvat VSTŘÍCNOST, může být jedním z našich pomocníků.
Podstatou tohoto principu je naučit se být sobě vzájemně dobrým „parťákem“ v situacích, kdy to jeden nebo druhý nejvíce potřebuje. Oceňovat se tehdy, kdy jsme OK a milovat se, když jsme na vrcholu společné blaženosti, to není tak těžké.
Ale co když k sobě blízkost zrovna necítíme?
V Gottmanově systému Domu funkčního vztahu je důležité stavět na pevných základech a platí, že první dva principy „připravují půdu“ pro ty další.
První princip – Rozšiřujte své mapy lásky jsme dobře popsali v tomto článku. Druhému principu – Pěstujte vzájemné sympatie a obdiv – budeme již brzy také věnovat samostatný článek. Nicméně v krátkosti a obrazně to můžeme vyjádřit takto: projevy sympatie a obdivu dokáží nejefektivněji plnit naše citová konta. Pokud je naše citové konto prázdné a naše frustrační konto je v porovnání s ním výrazně větší, máme daleko horší podmínky k navázání blízkého spojení. Ve vztahu se proto pak budou zřejmě objevovat i témata, o nichž se bavit nedokážeme nebo nechceme – právě z toho důvodu, že by tím naše frustrační konto jen ještě více narůstalo.
A cesta ven (respektive dovnitř…) vede skrze pravidelné a dlouhodobé plnění citového konta – např. tím, že se vzájemně oceňujeme a všímáme si věcí, které časem považujeme za samozřejmé. Na začátku vztahu nebereme nic jako samozřejmost a své pozitivní hodnocení ani neváháme dávat najevo. Každý z nás dělá pro toho druhého něco, co dělá, protože to chce dělat. Druhý princip Johna Gottmana radí – neberte nic jako samozřejmost, všímejte si a ocenění si nenechávejte pro sebe.
Skrze plnění citového konta začnete pociťovat více pohody a lásky a tím pádem bude přirozeně narůstat i prostor k otevírání citlivějších témat. Díky komunikačním návykům prvního principu (Mapy lásky) se začnete o těchto tématech bavit i citlivějším způsobem a budete vůči sobě vstřícnější.
Jak konkrétně bude společná komunikace vypadat, to už je otázka vaší jedinečné cesty hledání, nicméně pokud byste se chtěli nechat inspirovat, navštivte některý z našich víkendových workshopů.
Je dobré si uvědomit, že každý stupeň intimity s sebou automaticky přináší i další emoční rovinu a zranitelnost, kterou jsme předtím nezažili nebo neřešili. Je potřeba se tedy naučit přijímat aktuální emoční nastavení otevřeně, i když je pro nás nové, nezablokovat proud vzájemného spojení. V každém vztahu se oba musí učit, jak spolu být, komunikovat a reagovat na aktuální dění tak, že to přetváříte v novou energii blízkosti.
A ještě jedno důležité upozornění – odpojení od partnera můžeme nezřídka pociťovat bolestivě, jako zranění, čímž dojde k nastartování našich automatických obranných mechanismů. Velmi rychle, často aniž bychom si toho byli vůbec vědomi, v takových situacích saháme po některém ze Čtyř jezdců. A naše ego nás v tom podpoří, protože se řídí odvetnou logikou „oko za oko“ nebo .„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ . Podsune nám pocit oprávněnosti, že vlastně „není divu“, že jsme lehce škodolibí, zákeřní či dokonce útoční. To zná asi každý… Je to vlastně pravý opak vstřícnosti. Ovšem zase na druhou to stranu to neznamená, že ze sebe musím dělat za všech okolností „blbečka“, který si nechá všechno líbit. Každý potřebujeme respektovat, znát a pečovat o svoje hranice.
Věřím, že toto malé nahlédnutí do třetího principu vám pomohlo si uvědomit, že cesta k blízkosti vede i přes vstřícnost. A teď zavřete počítač a běžte udělat něco hezkého pro partnera.
Petr
